„Proč nejsi zticha, Pavle,“ přiřítil se z obýváku tatínek jmenovaného sedmnáctiletého potomka. „U toho tvýho hejkání se nedá dívat na fotbal. Laskavě zmlkni.“
Ještě než stačil domluvit, objevila se ve dveřích koupelny maminka. „Při tom kokrhání řízky neusmažím. Jak je mám obracet, když si musím oběma rukama zacpávat uši. Neráčil bys přestat, synu?“
Do třetice dorazila Pavlova sestra Adéla, která spustila, že se v tom skřehotání nedá učit ani přes zavřený dveře. A ať už zavře hubu.
„Vážení a milí,“ naštval se Pavel. „To není hejkání, ale zpěv. A budu úspěšný v SuperStar!“
„Tak jedině v Hvězdné pěchotě,“ zhodnotila Adéla.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
aby se pak všichni nedivili :
Aries
aby se pak všichni nedivili :-)
:-) Jak já mu rozumím, doma
Faob
:-) Jak já mu rozumím, doma zpívat rozhodně nesmím, neb bez hudebního sluchu... Ale když tu faleš ani neslyším, jak jim mám věřit, že je to opravdu strašné? Vtipné uchopení tématu!
Pobavilo :D sama doma jednoho
Evangelista biolog
Pobavilo :D sama doma jednoho takového hejkala mám :D