DMD č. 17. pro 17. 4. 2020. Téma: Splynutí uší

“Tak co, jak bylo u dědečka?”
Z vlaku vystoupil asi desetiletý klučina a padl mamince do náruče.
“Super! Děda má spoustu historek!”
“No doufám že tě moc nebalamutil, mamuty v mládí opravdu nelovil…”
“Ne mami. A taky mi ukázal dílnu, má tam strašnou hromadu zajímavých věcí.”
“Nešahal jsi na nic nebezpečného, že ne?” zhrozila se maminka.
“Ne…” chlapec na okamžik zaváhal. “Ale děda mi pomohl s problémem.”
Maminku náhle zachvátilo temné tušení: “No pokračuj.”
“Víš jak se mi ostatní ve škole smáli, že mi odstávají uši?”
Chlapec si z hlavy stáhl kulicha. Ze přicvočkovaných uší mu vytékal cirůček zaschlé krve.

Zajíc, který se dříve věnoval závodnímu plavání, navrhl kolekci sportovního oblečení pro sportovce s ušima nadprůměrných rozměrů.

„V dobách, kdy jsem závodil, nebylo nic podobného k dispozici,“ vypráví. „Své uši jsem nenáviděl, protože mi neskutečně překážely.“

Vymyslel proto plaveckou čepici, která připevní uši k hlavě tak, aby tělo plavce získalo hydrodynamický tvar.

Produkty jeho značky nakupují nejen zajíci, ale i králíci nebo fenkové. A nemohou si je vynachválit.

„Je to kouzlo, díky němuž mi ty příšerné plachťáky aspoň na chvíli přirostou k hlavě,“ vysvětluje jeden ze zákazníků. „Doufám, že teď se z neschopného ucha konečně bude moci stát úspěšný sportovec.“

Múza a její mladý spisovatel leželi na posteli a hleděli na sebe.

“Takhle to skoro vypadá, jako bys mě mohl vidět,” zašeptala.

Mladík se unaveně usmál.

“Napálen byl jsem, Múzo moje, srdcem - tím zrádným lidským svalem.
Teď pro tebe tluče a pokud odešla bys, puklo by mi žalem,” řekl měkce a zavřel oči.

Po chvíli však pokračoval.

“Já tvé srdce slyším tlouci, i když jsou jiní k němu hluší,
rytmus srdce jsou noty písně…

Široce zívl.

...jež vede ke splynutí... uší,” zamumlal a s dalším nádechem usnul.

Múza se smutně usmála a pohladila jej po vlasech.

“Ty seš můj romantik.”

Moc mluvíš.
Vůbec si nepovídáme.
Nemůže být chvíli ticho?
Tos mi to nemohl říct?
Říkala jsem ti přece...
Pořád do mě ryješ.
Nikdy neposloucháš.
Se vším jsi hned hotový.
Máš si co říct s každým kromě mě.
Hlavně, že je to moje vina.

Potřebuju odstresovací rozhovor.
Potřebuji mlčení na zregenerování.
Chceš si o něčem promluvit?
Jak šel ten meeting, kterého ses obával?
Co tě čeká zítra?
Jak ti můžu pomoct?
Co bychom mohli dělat společně?
Co by pro tebe byl opravdový oddech?
Za co jsi vděčný?
Co se nám opravdu povedlo?

Zdravý vztah potřebuje 5 pozitivních interakcí na 1 negativní...

Někdo si zpíval. Tady v táboře. Absurdní. Nebezpečné.
Lákavé. Stan věděl, že moc zpívat neumí, rozhodně ne takhle dobře, ale stejně měl chuť se přidat. Pro ten požitek. Pro chvíli svobody.
„Neslyšící řvete bravo!“ zařval spolu se zpěvákem další verš.
Překvapené ticho. Přes proklatě nízkou přepážku mezi latrínami vykoukl dlouhovlasý mladík. Nemohlo mu být víc než Stanovi. Změřil si Stana pohledem a zase zmizel.
*
Večer si na Stana počkal.
„Odkud to znáš?“
„No z koncíku. Vsadím se, že tu makáme se spoustou vašich fanoušků, Gideone.“
„A budeš zticha?“
„Si piš. Mě jen tak zpívat nepřinutí. Však jsi mě slyšel, ne?“

„Dobře poslouchej,“ přikázal Pán z Prahy a tiskl Lauřin krk.
Začínal se k ní chovat hrubě a panovačně, byl nervózní a nesmlouvavý, a všechno se to seběhlo po tom nedávném nočním incidentu. Ví? ptala se.
Přestával si ji vážit.
„Obchod s Igorem je důležitý. A ty jsi jeho součástí. Takže uděláš všechno, co ti přikáže. Klidně se k němu připlazíš po kolenou a olížeš mu podrážky, když si řekne.“
Chtěl se o ni dělit s podivnými lidmi a říkal špatné věci.
Laura zůstávala klidná.
To on ani netušil, kdo další může jeho slova slyšet a že by nemusela zůstat nepotrestána.

V duchu hesla „Pod svícnem je největší tma“ ukryl spisovatelův přítel Josef Pšenička rukopis Cimrmanovy satirické hry Rytíř Slavoj do archivu tajné policie. Bohužel však do oddílu určeného ke skartaci. Přestože tužka, kterou mistr zapomněl v deskách, zabránila nejhoršímu, dochovaly se z díla jen útržky. Ty pak náš rakouský kolega cimrmanolog, profesor Fiedler, zcela dezinterpretoval. Nejsa si vědom známého faktu, že Cimrmanův psací stroj měl poškozené kladívko pro písmeno D, nechal ve své rekonstrukci hrdinu bojovat se „strašlivým rakem“ a nezarazily ho ani výrazy jako „splynutí uší“. Raději pak ani nezmiňovat jeho zkomolení věty: „Slavoj na vraníku dojel princeznina koně“.

Bylo pár dnů před Velikonoci a forma na beránka byla stále ukrytá hluboko v útrobách naší komory. Pohřbená pravděpodobně pod hromadou sklenic, konzerv, krabic a dalších věcí na pečení. Mamině se jí fakt nechtělo hledat. O týden dříve však při probírání a vyklízení věcí narazila na formu na kapra. Dcera, které o tom vyprávěla, částečně z legrace, částečně vážně navrhla, aby teda místo beránka udělala Velikonočního kapra. A tak se taky stalo. Beránkův ocas se rozplotil na dvě poloviny, srst přelila na zlatavé šupiny, z nosu byly žábry, a uši splynuly v to, co kapři využívají k orientaci pod vodou.

Midas jako každý den polehával na stráni a poslouchal písně svého nového přítele Pana.
"Hraješ dobře, ty starý kozle, žádný hudebník z mého paláce se ti nemůže rovnat."
Pan potěšeně pokračoval ve hře.
"Co lidský hudebník, ani samotný Appolon se ti nevyrovná!"
"Myslíš?" Pan byl sice na svoje umění hrdý, ale porovnávat se s Appolonem?
"Samozřejmě! Co kdybys poprosil Tmola, ať si vás poslechne? Určitě mi dá za pravdu!"

***

"Appolon je lepší?! S jeho kýčovitým brnkáním na lyru? Zbláznil ses?! Vyměnil sis snad uši s tímhle oslem?"
"Jak se opovažuješ znevažovat boží rozhodnutí?! Za tvou drzost narostou oslí uši tobě!"

“When was the last time you remember having the notebook?” asked Risa.
“A week ago.” The man seemed surprised somehow. By his answer? Or that he answered at all?
Darn sometimes I would want to be teleempath.
But...
“A week ago? And we’re looking for it just now?”
“Just now is the right time. Trust me.”
Why should I?
“Alright then.”
Maybe there will be some answers I need.
Risa could not read mind, but could read magic.
There’s a blue sparkle!
“So... which pages are the most important?”
“The dog eared ones.”
“So all of them. Right.”
Found it.