Zubatá

Schodů bylo celkem dvanáct. Byly příšerně studené. Tolik, že na třetím klidně mohl stát kameninový sádelňák, ze kterého Babka Chňapka nabírala mléko, schované pod solidní vrstvou smetany. Vařila Holce kakao. Krom víry, že dáma klidně může mluvit sprostě, ale nesmí ztratit smysl pro srandu, si totiž hýčkala tajné přesvědčení, že Holka bez kakaa neusne. A polední klid je polední klid, to se nedá svítit.
„A musím?“ frflala Holka, neboť schody studily skoro víc, než pruhovaná peřina v ložnici nad nimi.
„Ticho a spát, nebo si pro tebe přijde zubatá,“ řekla Babka. A usmála se. Protézou.
Některé výchovné lekce zkrátka fungují…