DMD Bonus č. 2 pro 7. 4. 2013.

Ruce jí hbitě létaly z místa na místo, zatímco pracovala. Neměla na vybranou - nesměla se zdržovat, neboť se blížil soumrak a s ním i čas uchýlit se do bezpečí.
Zničehonic ztuhla a zaposlouchala se. Kdesi za jejími zády se ozval neblaze známý zvuk.
"Ale ne, už zase! To vážně nemůžu mít ani jeden večer bez toho?" zašeptala a pro jistotu popadla sekyru.
O něco později
Milý deníčku,
tak se to zase stalo. Jako kdyby nestačilo, že jsem uvězněná na pustém ostrově a mám jen tebe a můj milovaný notebook, neustále mě tu otravují ty zatraceně zlotřilé zmije. Já chci domů!

Každý už určitě někdy potkal opilého člověka - zkráceně opilce. Opilec většinou chodí klátivou chůzí - klátí se. Když se lidé rozhodnou potkat a domlouvají se pravidelně, říkáme že se setkávají. Je to setkávání lidí. V tom případě když se opilci pravidelně klátí, je to klácení opilců. A pomalu se dostáváme k podstatě věci. Dejme tomu, že se nám podaří opít zmiji (a nezahynout při tom s dopomocí jejího jedu nebo se přitom sám neopít). Když je zmije opilá, pohybuje se klátivou chůzí (rozuměj: plazí se naprosto chaoticky sem a tam). No, a když to dělá pravidelně, máme tady nasnadě klácení zmijí!

Vlak uhání krajinou, ale my se touláme spíše myšlenkami. Jsem oya, ale po téhle hře už to asi nevydrží.
"Koi-koi!"
Ta zmije jedovatá! No dobře, můj havraspárský rozum by mi velel udělat to samé. Stejně se na Dielův zmijozelský odznak aktuálně dost mračím. Když něco, tak má tahle hra být klácením zmijí, ne klácením zmijemi. Grrr.
Diel má světla včetně sakur a měsíce, nasbírané tane, na ba jsou pořád tři chryzantémy. Zato u mě nic. Kdo sakra přišel s nápadem učit na sraze koi-koi? No dobře, možná já.
Odevzdaně vyložím poslední kartu. Yaku žádné.
Diel vyloží a lízne si ... kalich!

Principál potěžkával složku s rukopisem zaručeně moderní hry. Špulil rty, jako když se ochutnává první doušek vína.
"Říkali jste kácení smyjí?"
"Zmijí," naježil se první autor.
"Klácení," uryl druhý autor.
"Hm. Zmijí klácení."
"Ne. Klácení zmijí!"
"Koho čeho, zmijí."
"Ano!" odsekli unisono oba autoři.
"A není to zoofilní porno."
"Ne!"
"Vím, prasárničky na plakátech táhnou, ale rozumějte, my nejsme takový typ souboru."
"Není to porno!"
"Nonsensové drama taky nehrajeme. Nonsens se hodí pro kamennou scénu."
"Není to nonsens!"
"Ani pantomimu neděláme."
"Není to --"
"Není to nic pro nás." Principál jim vrátil neotevřenou slohu.
Zrudli vzteky.
"Co proti nám sakra máte?!"

Také jste si toho všimli? Šklebí se na nás odevšad. Tu slyšíme říkat známou našich rodičů, jak její kamarádky švagrová z druhého kolene zemřela na rakovinu. Tam milionkrát propíraná methanolová aféra má na svědomí další oběť. Novinový titulek hlásí hromadnou havárii na "dé jedničce" - pět mrtvých. Objeven nový virus, již sedm zemřelých. Dívka se předávkovala drogami. Mladý muž vyskočil z okna. Sebevrah dopadl na projíždějící auto. Nikdo nepřežil...
Smrt. Jednou přijde pro každého. Někdo jí sám pomáhá, někdo se jí bojí, někomu je to jedno. Dnešní společnosti však vládne trend nesmrtelnosti. Být stále mlád, jak zpívá Kája, ale není možné.

Schodů bylo celkem dvanáct. Byly příšerně studené. Tolik, že na třetím klidně mohl stát kameninový sádelňák, ze kterého Babka Chňapka nabírala mléko, schované pod solidní vrstvou smetany. Vařila Holce kakao. Krom víry, že dáma klidně může mluvit sprostě, ale nesmí ztratit smysl pro srandu, si totiž hýčkala tajné přesvědčení, že Holka bez kakaa neusne. A polední klid je polední klid, to se nedá svítit.
„A musím?“ frflala Holka, neboť schody studily skoro víc, než pruhovaná peřina v ložnici nad nimi.
„Ticho a spát, nebo si pro tebe přijde zubatá,“ řekla Babka. A usmála se. Protézou.
Některé výchovné lekce zkrátka fungují…

V havraspárské kolejní místnosti byl kolem nástěnky pořádný šrumec. Stál za tím kus papíru se seznamem studentů, bodů z jednotlivých předmětů, odečtených bodů, bodů navíc a barevným pohyblivým grafem. Vše opatřené podpisem profesora Kratiknota.
"Co to tady je?" připletla se tam Lenka a pečlivě si vše prohlédla. Pak odšpendlila graf a obrátila ho vzhůru nohama. Čáry byly zmatené a chvíli se popotahovaly a praly, ale nakonec se narovnaly do původního tvaru. Jen obrácený podpis značil nějakou změnu.
"To je statistika bodů, přeci, pro lepší přehlednost," podotkla Padma pohoršeně.
"Ah. A ani se to nezkazilo. To je nuda," zavrtěla hlavou Lenka.

Dětským pokojíčkem se neslo poklidné oddychování. Pod polštářkem tiskla dětská ručka vypadlý zoubek. Vrzlo prkno. Postava, která náhle stála u dveří, zamířila k posteli. Naklonila se nad malého spáče a opatrně nadzvedla roh polštáře, když tu se za ní ozvalo nesouhlasné odkašlání. Postava u postele se otočila, když nově příchozí promluvil.
"Pane, už zase to převlíkání?"
TOHLE JE PŘÍPAD NEJVYŠŠÍ NOUZE, NEVIDÍM JINOU MOŽNOST.
"Opravdu? Vždyť si jen zlomila nohu. Banjo sice může mít pomocnic, jen do kolika napočítá, ale ta druhá to se Žlučoblijovou pomocí určitě ten měsíc zvládne." řekl Albert. Smrť si rozpačitě uhladil sukni.
TO ZNÍ... ROZUMNĚ.

„Íííík!" Křik ho přiměl upustit pojídanou meruňku a rytířsky spěchat své dámě na pomoc.
„Co?" ptal se udýchaně.
Jeho žena se k němu přitiskla. „Tam," ukázala vyplašeně do větví jejich nejkrásnější jabloně. „Fuj. Had."
Pohledem prozkoumal korunu stromu, a skutečně. V rozsoše leží stočený šupinatý tvor. „Zdravím tě, pane tvorstva," povídá to zvíře. „Dal by sis jablko? Jsou krásná, šťavnatá, skoro zralá..."
„Ne," odsekl, ještě rozmrzelý, že si nemohl dojíst svou meruňku. A protože cítil, jak se k němu tiskne manželčino rozechvělé tělo, dodal rozezleně: „Kšá." A zatřásl stromem, aby hada shodil.
Ostatně, každý přece ví, že hadům jablka nechutnají.

Draco nenávidel Valentýna. Vždy ho po ňom strašne boleli zuby. Posledných 5 rokov na škole mal vždy na celý február zásoby sladkostí, že ani nemusel chodiť do kuchyne pre zákusky.
Hneď ráno ho zobudila Pansy s balíkom čokoládových žabiek. Po nej sa objavila Afrodézia s obrovským marcipánovým srdcom a o chvíľu už stál vo dverách Crabbe sa jeho obvyklými domácimi punčovými mufinmi.
Tento rok mal ale chuť len na jednu sladkosť. Než bude musieť ísť na prvú hodinu môže sa ešte nikým nevidený chúliť pod perinou. Pod vankúšom zvieral obal od lízatka a lístok s odkazom „Pre môjho najsladšieho synčeka“.