Že Marigold zbásnil zaklínačovy činy, to byla známá věc, ale občas je vyprávěl jen tak, když chtěl ohromit lepou děvu. Nezapomínal je při tom přibarvovat, aby byly děsivější a hlavně aby v nich byl za hrdinu.
„A pak se na něj ta kikimora vrhla ze zálohy, tak jsem k němu skočil a strhl ho do bezpečí,“ vyprávěl Marigold a blondýnka vykulila oči.
„Opravdu?“ zeptala se.
„Opravdu,“ přitakal básník.
„Až na to, že to není pravda,“ ozval se Geralt. „Marigold vzal nohy na ramena, jen co cestou tam šustlo v křoví, a našel jsem ho pak až v hospodě posraného strachy.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Pobavilo.
Profesor
Lhát se nemá.:-)
Správně :)
Saphira
Správně :)
Tak špetka básnické licence,
Carmen
Tak špetka básnické licence, no! :D
Syrová realita by beztak
Saphira
Syrová realita by beztak nebyla tak zajímavá :D
Takhle mu kazit reputaci,
Zuzka
Takhle mu kazit reputaci, Geralteeee! :)))
Ona se mu ta škodolibost
Saphira
Ona se mu ta škodolibost určitě vymstí :)))
Stejně zastávám názor, že
Kleio
Stejně zastávám názor, že pravda je někde mezi tím. :D
Určitě, Marigold ho
Saphira
Určitě, Marigold ho nepochybně z nějaké bryndy určitě vytáhl... jen by tím žádnou dívku asi neohromil jako záchranou před zlověstnou kikimorou :D
Ale to by neměl, takhle mu to
Esclarte
Ale to by neměl, takhle mu to kazit.