DMD č. 27. pro 27. 4. 2020. Téma: Historky z podsvětí

„Artíku, slyšel jsem, že jsi skončil u nás,“ konstatoval strýček Black, léčitel od sv. Munga.
Arthur znechuceně přikývl. Nesnášel, když mu říkali Artíku.

„Ty máš štěstí, potkat sirénu to se hned tak nepodaří.“
„Vypadala jako malá holka, co si chce hrát. Jenže my nechtěli. S Xenem jsme byli na výpravě, a ona pak začala zpívat.“
„Nedávno jsem ošetřoval kluka, co narazil na bránu do podsvětí. Slyšel o ní mnoho historek a chtěl ji prozkoumat, ale vyděsily ho příšerné zvuky, proto utekl. Když je něco krásné, je to nebezpečnější než příšernosti.
„A proč skončil v nemocnici?“
„Zakopl a vyvrtl si kotník.“

Thanatos si setřel pot z čela. Měl za sebou schůzku se šéfem.

Thanatovi se stala totiž taková menší nehoda - cestou do práce srazil člověka. To by normálně nebyl problém, takové věci šéf má vlastně rád. Ale tady to nabouralo chod celé organizace.

Byla to totiž inspekce od konkurenční organizace a ti neberou život tak lehce, spíš naopak.

Thanatos měl naštěstí za mnoho let dobré služby. Už od začátků organizace si dělal dobré jméno kde mohl a dnes byl jedním z opravdu klíčových zaměstnaneců.

Takže když historku vyprávěl Hádovi, vlastně se oba zásmali.

I v tomhle vedru se dá dobře pracovat.

„Jaký to je na Kesselu?“
„Je to tam v podstatě stejná zadělaná díra jako tady, jen s malýma rozdílama.“
„Jakýma rozdílama třeba?“
„No třeba jako že joganovýmu koktejlu říkaji jogošejk a hodí ti do něj plátek shuury.“
"Cože?"
*****
„… a ti, kdo nevěří a postaví se toku Síly, budou odváti do zapomnění!“ dokončil verš a jeho blaster pokropil dealera dávkou laseru. Krást Jabbovi koření se holt nevyplácí...
*****
„Takže ty končíš kvůli těm kydům o Síle?“ kroutil Greedo nevěřícně hlavou.
„Mám toho po krk. Až Jabbu potkáš, řekni mu, že jdu do důchodu.“
„Jak myslíš. Ale všechny kredity za Sola shrábnu sám.“

"Man, this stuff's so good. Where do they get it?"
The two petty thieves sat in a properly shady inn and feasted on an extra large pineapple pizza.
"Don't take my word for it, but I heard this place is backed by the Resistance itself. Scratching each other's back, you know."
"Sounds right. I think I recognise the bloke in the corner. They say three inquisitors came for him and he just popped them, one shot each."
"That guy? I heard he lured the top Inquisition agent to a warehouse and blew her up."
"The things they do for pineapple..."

The plan was getting too complicated, and Mawhub cursed his choice of body, as another splitting headache hit him.
"Keep it simple, sheikh," he gritted. "No conspiracy, just plain old siege."
Simple? Like the shebang with the statue simple? his doppleganger asked.
"One airplane. Maybe two. Under the radar. One team on the ground..."
"How do you propose to pinpoint the location?"
"Magical defences are rarely invisible to those who know how to look."
Sure, you see them from a mile off... oh, wait. Are you sure you don't want my input?
"What about our guests... do they know anything?"

Přijel o půlnoci. Opilý.
Hermiona neotevřela. Promluvila přes branku.
„Bernie, je konec. Některé věci nespravíš.“
„Nechci nic spravovat. Odsouhlasím ten rozvod, ale mám podmínku – dostanu Grace.“

O týden později seděl v Severusově pracovně v Bradavicích a velmi zblízka si prohlížel hrot jeho hůlky.
„...a když zmizíš, budeš zmizelej. Nebo tě zmizím já. Rozumíš?“
„Myslel jsem, že jsi fér chlap, Seve. Tohle je – “
„Život. A ten prostě není fér, Bernie. Zachraň ho nebo zahoď. Další nabídku už nedostaneš.“
„Ale já přece nemůžu žít v Americe! Vždyť jsou tam všichni úplně na hlavu! Víš, co dávají na hranolky místo octa? Hovězí sádlo!"

"Surely you could tell me some stories." Aziraphale beamed in the low light of the pub. He wished he wasn't so transparent. How he'd longed to talk to Crowley again!

"Oh," Crowley said, airily, waving his elegant fingers, "you know."

"I don't. That's the thing. Don't have much to do with the underworld." He settled on the edge of his seat.

"Ah. Yes. Underworld."

Aziraphale brightened.

"Of course, I mingle with the worst of them. Worst of the worst." His tongue flicked out. Don't stare.

"Go on." Crowley did. Aziraphale stared at his lips. He didn't hear a single word.

Banda lapků Matěje Vůdce se v hostinci u Prachatic nalévala pivem a okusovala skromnou jehněčí pečínky.

Po dvou týdnech, kdy je pronásledovali zbrojnoši Rožmberka, byli rádi, že se můžou konečně usušit a užít si trochu hospodské zábavy.

Navíc v hospodě potkali známé kumpány, družinu Sokola z Lemberka a teď se předháněli ve vyprávění o svých výpravách.

"A to jste slyšeli o tom Husovi?" zeptal se Votava. Připojil se k bandě Sokola teprve před pár týdny a pocházel z Prahy.

"Hus? Tfuj!" vyplivl Jan Jednookej kousek kosti. "Podle jména by chutnal rozhodně líp jak tadyto vyžle. Ten mě nikdá zajímat nebude.

Sirius se směje, kolem očí známé vrásky, propletené novými, které nejsou od smíchu. Remus má nutkání mu je zkusit vyhladit bříškem palce, ale včas se zarazí.
Pokradmu si ho prohlíží a mapuje stopy času.
"Nech toho," nahořkle se ušklíbne, "vypadám otřesně."
Pořád trochu marnivý.
Pomalu zvážní; mluví o bezesné temnotě a bezedných nocích.
Snaží se smát. Remus ho stejně mlčky vezme za ruku.
"Mám dojem, že cestou z podsvětí se nesmíš ohlížet," řekne unaveně Sirius.
"Mlčet znamená čelit tomu sám," odvětí. Zná to.
Sirius se na něj upřeně podívá.
"Reme?"
"Ano?"
"Máš něco proti psům v posteli?" nejistě se usměje.

David mluví o "rokli šeré smrti", kterou Hospodin bezpečně provede.
Na otázku "kde se mám skrýt před Boží tváří" zní odpověď "kdybych vylétl do nejvyšších výšin, jsi tam. I kdybych sestoupil do nejhlubší hlubiny, budeš tam."
Hospodin je i v podsvětí.
Šeol je však místem, kde již nelze klást otázky a hledat odpovědi.
Přesto je místem, kde je jasno - to, jak jsi žil, nebylo dobře.
Proto prorok řekne "hledejte Boha, dokud je možné Jej najít".
Zjevené slovo stačí slyšet, porozumět, přijmout vírou, žít.
Jak uslyší boháč v podobenství: "Když neposlouchají Mojžíše a proroky, neposlechnou, ani kdyby někdo vstal z mrtvých..."