Otázka vkusu

„Čím začít?“ přemýšlím nahlas. „Vkus se musí tříbit.“
Přejíždím pohledem gotické přebaly temně metalových opusů.
„Ne, to není ono… Hendrix? Moc komplikovaně kakofonické pro novorozence. Pink Floyd? Možná. Jenže kam dál by se vyvíjel?“
Sáhnu až úplně dozadu, kde se nevytíral prach od loňských Vánoc.
„Uriah Heep!“
Nábožně vložím disk do mechaniky. Volume vytočím do migrény.
„Aaaaah… ahhhh,“ rozezvučí se aparatura. Skleničky sousedky Králíkové pogují za zdí ve vitríně. Basová linka roluje koberec i s kočkou.
„To je vodpich,“ libuji si. Rozpustím pandemický vlasový abstrakt, který mi vyrašil na hlavě. Lokny zběsilé tančí kolem obličeje.
„Tohle se bude Ledňáčkovi líbit!“