Rikitan věnoval Vilíkovi jediný pohled a pokračoval v práci, jako by se nic nestalo. Vilík však věděl, že se něco stalo, přestože Tichošlápek si kopnutí téměř nevšiml. Rikitanovo zklamání studilo jako led. Proč jen se neovládl?
Před dvěma lety zle zkopal malého Tlučhoře, protože ve třídě zakopl o jeho brašnu. Tehdy mu doopravdy ublížil, bylo z toho vyšetřování, tatínek dokonce musel přijít do školy. Teď se však Vilík styděl stokrát víc. Jak to bylo zbabělé! A on nechtěl být zbabělec. Chtěl být jako Roy!
I když cítil, jak mu stoupá červeň do tváří, odhodlaně vyrazil najít Tichošlápka, aby se omluvil.
Veškerá stylistická neobratnost je samozřejmě čistě záměrná kvůli fandomu. (No dobře, kecám. Ze mě prostě spisovatel nebude...)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ale bude. :) <3
Dangerous
Ale bude. :)
<3
Nestraš!
Lunkvil
Nestraš!
Je to hrozně milé a takové
Rya
Je to hrozně milé a takové opravdové :-)
Děkuju!
Lunkvil
Děkuju!
Ale Vilík takovej nebyl! Ani
Lejdynka
Ale Vilík takovej nebyl! Ani předtím, nikdy nikdy nikdy! *fanatik* Nicméně mám takovou radost, že jsi tam napsala Tichošlápka! <3
Jenom jestli si ho zbytečně
Lunkvil
Jenom jestli si ho zbytečně neidealizuješ. To je právě tím obdivuhodnější vnitřní vývoj postavy:o) No jo, už mlčím, já bych tomu taky nevěřila, i když jsem vždycky měla radši Jiříka.
Můj oblíbený fandom...
Profesor
Můj oblíbený fandom...
Krásné drabble.
Díky!
Lunkvil
Díky!
Příjemné drabble. Vzpomněla
Aplír
Příjemné drabble. Vzpomněla jsem si na dobu, kdy jsem fandom jako holka četla potajmu s baterkou pod peřinou.
Jo? Já zase četla potajmu u
Lunkvil
Jo? Já zase četla potajmu u světla, které svítilo přes mléčné sklo z chodby. ;-)