Hoši od Bobří řeky

Fandom: Strach nad Bobří řekou (pokračování Hochů nad Bobří řekou)
Varováni: lehce AU, preslash
Poznámka: 1) Druhá světová válka. Spolky typu Hochů byly rozpouštěny a zakazovány. Mladí lidé museli na nucené práce do Říše. Stejný osud hrozil i Rikitanovi.
2) Vím, že mé pojetí tématu je poněkud temné, ale budoucnost také může ťukat na dveře.
---
Jirka měl o Rikitana obavy. V jeho okně se stále neobjevovala červená kvítka, proto se rozhodl neuposlechnout přítelovy prosby.
***
Rikitanova matka ho přivítala mlčky. Její tvář odrážela strach o syna.
***
Stál u okna. Když Jirka vešel, otočil se. Chlapce vyděsila mrtvolná bledost přítelova obličeje. Mdlý úsměv, na který se mladý muž zmohl, ho nemohl uklidnit. Ano, věděl, že má starosti, ale na schůzkách jejich míru příliš maskoval.
„Nepřišel,“ zašeptal Rikitan a Jirka okamžitě věděl.
„Rikitane,“ špitl a přistoupil k němu. Váhavě vztáhl ruce a objal ho.
Rikitan mu položil hlavu na hruď. Těžce se nadechl.
„Zůstaň tu se mnou,“ zaprosil.

fandom: Asi bych řekla Hoši od Bobří řeky, ačkoliv to není úplně přesné.
poznámka: Doufám, že mi projde poněkud volnější výklad výrazu „vzkaz“. Zároveň se omlouvám, že je to dost o ničem. Ale bodík je bodík...
------------------------------------------------------------------------------
Okolní les mlčel. Slávek musel napínat všechny svoje smysly, takže mu ticho nevadilo.
Na rozcestí objevil další vzkaz – šipku doleva. Cesta se svažovala, houští bylo stále neproniknutelnější. Nebylo divu, že minul další směrovku. Místo vzhůru doprava pokračoval rovně.
Prodíral se hustým křovím a přemýšlel, kolik kilometrů zbývá. Pěšina se pomalu vytrácela. Dostal se do hluboké rokle. Okolní vegetace mu dosahovala nad ramena. Sem jistě lidská noha nevkročila. Konečně si uvědomil, že sešel z vyznačené trasy. Musí se vrátit.
Jak tak ale pozoroval okolí, vytanul mu na mysli příběh dvanácti hochů a jednoho studenta, kteří jednou toto místo pojmenují Roklí úmluvy.