Malé radosti

Vstoupím do obýváku. Na koberci výjev jak z antické tragédie. Dítě si svačí ruku. Už má v sobě tři prsty. Tváří se, že zvládne i čtvrtý. Ctěná choť leží na zemi, ruce rozhozené, spokojeně oddychuje. Padla únavou vprostřed četby jedné z mnoha pískacích knížek.
„Co se tady…?“ Ani nedořeknu. Žena zamrká. Probere se. Směje se mi, že jsem vzhůru nohama. Zamává rukama ve vzduchu, snažíce se zvednout zpět do sedu.
„Co děláš? Čekáš na golfský proud?“
Oba se rozchechtáme jako blázni.
„Ne, ty pako. Dávám na odiv svá motýlí křídla.“
Kojenec mezitím usnul. Pár prstů si prý nechá na příště.