NESOUTĚŽNÍ
Motýlci v břiše
Křídly duši hladí
Poletují nezbední
Motýlci očekávání
Motýlci s křídly
Třepotálci maličcí
Tichouncí a
Bezbarví
Motýlci kteří čekají
Zrovna na nás dva
Myslíš že mají roušky
Nebo nosí respirátory
Máme sbírku motýlků
Není komu ji ukázat
Smíme být sami dva
Jenom ale to nevadí
Schováme si motýlky
Někdy na později
Vždyť jsou naši
Naši soukromí
Motýlích křídel rej
Střežíme si žárlivě
Jenom náš můj milý
Náš malý soukromý
Jako rej motýlků
jsou moje slova
Milá a krásná
Pevně doufám
Motýlci jsou pro nás
Ostatní mají svoje
A tak to má být víš
Motýlky má každý z nás
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Inu, dalo by se čísti i velmi
Faob
Inu, dalo by se čísti i velmi fyzicky (takový příboj zasáhne i duši), ale to jen cynická duše Havrana: spíše je to o třepotání a křehkosti, kteréžto fenomény mohou být mezi dvěma silné, ale s nárazy zvenku se lámou a tuhnou...
Milý Faobe,
Profesor
je možné číst to tak i tak, ale myšleno je to čistě netělesně. (Psala jsem to na poslední chvíli a při telefonování, takže se divím, že z toho nevyšel paskvil.;-).
Děkuji za komentář.