O kmeni to dubovém

Nastal večer po dnu třístém dvacátém. Šahrazád příběh o hlupci a mudrci dopověděla, jejž minulé noci započala. Král hlasu jejímu s libostí naslouchal a po dalším vyprávění zatoužil.

V zemi daleké, kde sníh dlouhé měsíce leží, žil chlapec, Vítkem jmenovaný, co robě nalezený, v hradu pána kraje toho vychovaný. Chlapec rostl v mladíka šikovného, ke každé práci se účinlivě měl.
Jasného rána zimního s dalšími muži do lesa odešel, dřeva dostatek na zhotovení truhlice dubové, schovance pána určené, obstarat. Ke kmeni dubovému přišli...

I přerušilo ráno vyprávění, k němuž svolení jí bylo dáno, a Šahrazád v komnatu svou se odebrala.