Volným pádem

Je jako velká hadrová panenka, jako loutka, kterou nikdy nebyl, protože musel držet provázky jiných loutek. Nepustí je, ještě ne, hra není u konce, ale on právě dohrál a v tu prchavou vteřinu s drtivou jistotou ví, že sám sebe prohrál už dávno. V jediném krátkém výdechu vidí matku, otce, bratra i sestru a ví, že to, co dopadne na zem, bude jen skořápka, iluze a lež. Desítky let prožil jako někdo jiný, ale nestačilo to.
Studený noční vzduch mu sviští kolem uší a je v tom zvláštní svoboda. Poslední, co se mu ještě mihne myslí, je Gellertova rozesmátá tvář.