Pokoncertní katarze

Symfonie probíhala kolem ní, ale nedotkla se. Seděla s očima upřenýma na záda dirigenta a přehazovala myšlenky ze strany na stranu. Když vycházeli, obrátila se na otce, jako by pan Roche, jehož přítomnost byla ještě před hodinou tou největší událostí, ani neexistoval. „Můžeme dnes k Juditě?“
Pochopí, přikývne. Antoine nechápe nic, ale nabídce portského neodolá. Směrem ke Sternovým zamíří všichni tři.
Lina vyběhne po schodech, u dveří kamarádčiny ložnice zaváhá. Mezi dvěma údery srdce se otevřou zevnitř.
„Promiň!“ vydechne a obejme ji.
„Proč? Já jsem se chovala jako kráva.“ Úlevou nezadrží slzy.
„Že jsem taková citlivka.“ Už řvou obě. Spolu.