Prostě ne

Vzpomínám si na chvíli, kdy jsem se poprvé zamilovala.

Přišlo to znenadání.

Ne jako blesk z čistého nebe, protože tehdy bylo zamračeno.

Podívala jsem se na jeho tvář a najednou se to stalo. Měla jsem pocit, že ho znám, už dávno jsem ho ztratila a teď se ke mně vrátil.

Bohužel to bylo jednostranné.

Nikdo nechce slyšet slova "vidím tě jako kamarádku." Aspoň nikdo zamilovaný.

Nejspíš si za to můžu sama, že mě odmítl.

Není dobré vyložit karty na stůl příliš rychle. Někdy se pod jejich tíhou propadne.

Moje tenkrát poprvé je pryč a nechci na něj myslet.

Prostě ne.