Letos jsem měla o výběru rozhodnuto za chviličku, protože ač Okamžik začal jako obyčejná poetická jednohubka, nakonec samovolně přerostl do čtyř kousků, jejichž psaní jsem si strašně užívala :)
Téma: ...ještě tam budem.
Noc je teplá, vzduch po dešti voní. Prohlíží si nebe poseté hvězdami a připadá si malinká.
„Jednou zmizí,“ ozve se za ní. Tiše, laskavě.
Překvapeně s sebou trhne, ale neotočí se. Pomalu přikývne.
„Všechno jednou zmizí.“
Je toho tolik, o čem by mohla vyprávět. Jak kdysi věřila, že svět je věčný. Že život nikdy neskončí. Že každý z nás je milovaný a že za to stojí. Ale proč o tom mluvit?
Pomalu se otočí, potmě vyhledá její dlaň, v zoufalé touze nebýt sama. Nechá se přitáhnout do objetí a zhluboka se nadechne.
Na malou chvilku je svět zase v pořádku.
Volné pokračování případně tady.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit