Rodinná idylka

Byly úplně všude. Malé, mastné, ulepené otisky. Červené, hnědé, zelené. Každá ta barva vypadala hrozně nepřirozeně, chemicky.
Čím je to ta Hermiona sakra krmí?
Otisky rukou „zdobily“ dveře zhruba ve výšce jeho kolen, skříně a komody, kde se neposedné ručky pokoušely otevřít a vyrabovat zásuvky. Otisky byly i na knihově, na podlaze… a na jeho poznámkách k současnému výzkumu z lektvarů!
„Hermiono!“ zařval. „Co to má znamenat?“ zvedl vyčítavě ušpiněné papíry.
„U Merlina, Severusi, čistící kouzlo snad ještě umíš, ne? Pulírexo,“ mávla hůlkou netrpělivě a odběhla do obývacího pokoje, kde se jejich děti právě rozhodly otisky ozdobit tapety na stěnách.