Pouští a pralesem

Již třetí noc hnali beduíni velbloudy v šíleném trysku stále k jihu. Dělali jen krátké přestávky v chórech, aby velbloudy přespříliš neunavili, aby je nakrmili, napojili a sami aby se trochu občerstvili a zakrátko zas dál, do pouště, k Asuánu. Při jedné takové zastávce se Staš zvedl ze svého místa a přišel k Nele, která seděla v koutě opřená o stěnu Chóru, jedla datle a trochu je skrápěla slzami. Když si k ní Staš přisedl, statečně stiskla zoubky, aby potlačila vzlykot. „Nelo, neplač,“Řekl hoch „vím jistě, že stíhání pokračuje. Brzy se setkáme s tatínky. Vrátíme se domů, neboj se.“