Pouští a pralesem

poznámka: Je zvláštní, že mám tendenci psát dva drabbly pokaždé, když je ten druhý dárek. Protože tohle je dárek pro Ave, veselé Totalitní Vánoce!
Staš seděl na trávě s hlavou v dlaních.
Bylo toho moc najednou. O všem musel rozhodovat. Všichni naň spoléhali, všichni věřili, že dokáže zázraky.
Ale přitom mu bylo jen čtrnáct let, byl stejně ztracený jako oni a úplně stejně se bál.
Ale slzy jim ukázat nesměl.
Byl přeci vůdce, byl muž.
Muži by neměli plakat.
Pak k němu přišla Nela. Položila mu ruce kolem ramen, přitiskla se k němu důvěřivě a položila mu hlavu na rameno.
Přejela mu prstíky po tvářích a setřela tu vlhkost, o které ani nevěděl.
A do ucha mu všeptla: „Staši, na tom není nic špatného.“