Seimei byl zavražděn.
Ať se snažím sebevíce, některé věci prostě nechápu.
Třeba, když nejsem skutečný, proč jsem tady? A jsem-li skutečný, proč mne máma nepoznává? Proč se před ní musím schovávat v mém pokoji? Proč chodím do školy se šrámy a modřinami... a proč se na mne lidé dívají s lítostí a nic nedělají?
Ty nejsi skutečný Ritsuka, odpovídá mi mámin hlas.
Dobře. Nepamatuji si bytí opravdovým Ritsukou, nemohu se hádat.
Třeba ani moje bolest není opravdová.
Proč mám pak pocit, že mne někdo probodl, když před sebou vidím svého bratra – živého?
„Ahoj, Ritsuko,“ říká mi, jako bych doopravdy byl.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit