Poetické pojednání o rozmnožování jeseterů

Dávno
Táhli proti proudu vod. Vždycky na podzim. Byly jich stovky, na jaře o něco míň. Majestátní obři zdolávali řeky poslušní odvěkého volání přírody. Tolik nádherní, když dávali život dalším svého druhu.
Silní a prastaří. Nespoutaní. Vládnoucí. Sibiřští jeseteři.
Řeky se černaly jejich těly. Vzduch těžkl napětím, když pluli. Dál. Dál!
Do vnitrozemí!
Lidem blíž.
Potom začala válka. Majestátní obři dlouho odolávali. Pořád byli silní, pořád dlouho dospívali. Rostli jen o něco míň. Řeky jim stále patřily.
Země ne.
Válka
Osamělí táhnou dál. Třít se, třít v řekách spoutaných.
Lžičky skleněné cinkají.
Řeky rudnou.
Oni stále plují.
Třít se. Třít…