DMD č. 17 pro 17. 4. 2013. Téma: Tření

"Půjč mi to taky, třeba se mi to povede," zavelel si Ron a Harry mu neochotně podal stříbrnou lampu.
Hermiona si jenom povzdechla a zeptala se: "A vážně toho už nechcete nechat?"
Našli ji někde mezi věcmi v Siriově domě. Ten nad tím jenom mávl rukou, že tam byla odjakživa - ale pak se Ron dozvěděl, jakou úlohu hraje v mudlovských pohádkách a začali se o ni s Harrym přetahovat.
Bylo přitom jasné, že kdyby tam nějaký džin byl, tak by už dávno vyletěl.
Ale i tak to Hermioně nedalo a potají před spaním také lehce lampu přetřela. Co kdyby náhodou!

Netrpělivě postávali na nástupišti.
Trvalo to jen chvilku, než se jejich vlak objevil a s pořádným skřípěním zabrzdil. Holt fyzikální zákony platí i pro něj.
Strojvedoucí se vyklonil a vesele jim zamával. Moderní lokomotiva mu na milé povaze neubírala. Taky nějak věděli, že i teď v ní má schované žezlo umožňující mu jízdu po trati.
Rychle nastoupili. Už počítali s tím, že vagony nebyly nejmodernější... a už by je rozhodně nevyměnili.
Vevnitř stáhli okénko a nechali se ještě na chvíli znovu udivit tím, jak málo lidí tenhle vlak zaujme.
Hvííízd!
Vlak vyrazil.
Vstříc světu, o kterém většina lidí jen sní.

Bylo časně z rána a les se ještě topil v cárech mlhy. Čekal jsem na záběr něco přes hodinu, i prsty jsem mě ztuhlé od mrazíku. Sice, teplo již bylo, ale i tak… Asi jsem neměl tak brzy chodit. Jenže, patřím mezi ty, kteří si pro snímek raději přijdou dřív, než pak lomit rukama, a nadávat si, že jsem přišel pozdě.
I když, zdálo se, že i les ještě spal. Vůkol hrobové ticho. Zaposlouchal jsem se do lesa. Jen listy ševelily, jak si s nimi vítr pohrával. Zkontroloval jsem ostření. Jestli je na manuál. V pořádku. Praskla větvička. Že by?

Když se poprvé setkali, na sobě měl tak směšný frak, že si byl setřením z jeho strany téměř jistý.
„Slyšel jsem tě hrát na klavír,“ řekl Jeremy. „Dáš si skleničku?“
Po spatření jeho řidičských dovedností se cítil trapně a myslel si, že by něco takového nikdy nedokázal.
„Byl bys perfektní kolega,“ řekl mu Jeremy. „Nechceš do našeho týmu?“
Jejich bratření nebylo vždycky idylické a kolikrát si říkal, že už na ty jeho výstupy kašle a půjde radši prodávat boty.
Jenomže pak...
„Třením vzniká teplo,“ řekl Jeremy, vzal jeho zmrzlé ruce do svých a začal je mnout.
... rozkmotření vzal polární vichr.

"Mounted like this, it takes too much effort to pull the gun of this size back in enough to reload. Therefore the process is slow and cumbersome," young Mahndrayn explained to his audience, sketching on the slate-covered wall of the office. "Now with the new mount we are proposing, the friction caused when the gun moves backwards after firing should be much lower. Therefore the gun will slide right back to where we need it for reloading almost automatically."
Merlin stood in corner, smiling. This was exactly the kind of creative, inventive thinking he hoped to rekindle in Safehold's population.

"... a pak se mě úplně bezostyšně zeptal, jestli bych se s ním nechtěla třít!"
Všechny naslouchající dámy trochu pohoršeně a trochu závistivě vypustily bublinu.
"No to víte, já mu dala! Milý pane, povídám mu, já nezakládám nové generace jen tak s nějakým hej počkej! Máte vy vůbec pořádnou sasanku? Nemáte, a hned byste se vtíral! No ten švihal ploutví, to vám řeknu!"
"Marlin sasanku má," poznamenala významně ta buclatá a upovídaná. "Kohopak ten asi pozve na romantickou večeři?"
"Ách, Marlin! Toho bych brala i bez sasanky..."
"Cooo?"
"Huš! Takové nesmysly. Dejte na mě, dámy, muž bez slušné sasanky nemá perspektivu."

O téhle maringotce jsme věděli na míle dopředu.
Skřípala a kvílela a její týrané nápravy se zapojovaly do chóru tu zleva, tu zprava. Dvířka vrzala, panty vřeštěly námitky proti rzi a otáčení, okenice klepaly do stěn a háčky se hlasitě vytáčely. I ten kůň klapal po kamenech cesty, jako by byl jednak chromý, jednak okutý na každé noze úplně jinou podkovou a nejmíň dvě byly naprasklé a jedna uvolněná.
K tomu vozka s fialovým kloboukem. Na chudáka koně řádně klel, a z toho si začal vyzpěvovat a deklamovat instatntní moudra.
Předjeli jsme je, ale slyšet je bylo až do večera.

Laureen seděla u ohně, v rukou hrnek horké čokolády. Tahle pochoutka pro ni byla novinkou - neznala nikoho kromě čarodějky, kdo by ji uměl připravit. Její přítelkyně seděla naproti ní s pletením v ruce. Idylka však netrvala příliš dlouho. Z předsíně se ozvaly dva mírně zvýšené hlasy.
"Podváděl jsi."
"Zkušenost a šikovnost není podvod..."
"To určitě. No, však teď se ukáže. Ve střelbě podvádět nebudeš a uvidíš, že tě trumfnu."
Čarodějka protočila oči a Laureen se rozesmála. Peregrin a Lucien byli jako dva kohouti na jednom smetišti. Mělo to ale i své výhody.
V rámci soutěžení například nasekali dříví na zimu...

Jmenuji se Sára. Už dva roky si píšu deníček. Každý den mám pojmenovaný, podle toho co se mi stane. Třeba jednou jsme byly s Magdou trhat jablka dole za městem, tak jsem ten den pojmenovala Jablkový.
17. dubna Třecí den
Šli jsme se s Magdou opalovat k rybníku (natřeli jsme se krémem). Honza s Vaškem se nám snažili vetřít do přízně, aby nám s roztíráním pomohli. Nechtěli jsme. V rybníku jsem viděla dva kapry, jak se třou. Vrcholem dne byl chlapík v autobuse, myslím, že se jim říká frotéristi. Mluvil sprostě, když si třel oči, v kterých měl pepřový sprej.

Dvere do krčmy sa otvorili a dnu vpadlo niekoľko drábov. Zbojníci prekvapene vyskočili od stolov. Nikto o nich predsa nemal vedieť. Niekto ich musel zradiť. Drábi využili moment prekvapenia a chytili dvoch zbojníkov ešte pred tým, ako stihli chytiť valašky do ruky. Vystrčili ich cez dvere, kde ich ich okamžite prevziali ďalší a poviazali ich.
Zbojníci sa ale stihli spamätať a začali sa brániť. Ich kapitán stál pevne uprostred miestnosti a s ľahkosťou si držal všetkých od tela. Začal sa presúvať k dverám. Vtom však začul, ako sa po zemi niečo rozsypalo. Hrach. Kapitán sa na ňom pošmykol a spadol.