Byl jednou jeden herec, který si nikdy nesundával masku. Jídlo si krájel na tenké plátky, pil brčkem a když se chtěl na něco podívat, musel se otočit čelem, protože štěrbinami do stran pořádně neviděl. Měl masku na tváři, dokonce i když spal. Byla to krásná maska, laskavá, vyrovnaná, s vysokým čelem a hrbolkem moudrosti. Mistrovsky vytvarovaná ústa dodávala hercovu hlasu sametovou ozvěnu. Herec měl úspěch, kam přišel.
Jednou při představení zakopl a udeřil hlavou do praktikáblu. Maska praskla a odhalila tvář.
Herec utekl.
Dnes na potkání mečivým hlasem vypráví, jaký je úžasný a... nedoceněný.
Možná těm svým řečem i věří.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
No jo, to se stává...
zana
No jo, to se stává...
Ano, a pro okolí je to velmi
Tirik
Ano, a pro okolí je to velmi humorné. Zvlášť předobřené a přemoudřelé masky jsou vtipné. ;o)
Chudášek majinkatej... je mně
ioannina
Chudášek majinkatej... je mně ho tak jíto... :-D
Nebuď jedovatá. Křup a spadl
mila_jj
Nebuď jedovatá. Křup a spadl pro něj jeho dosavadní svět, ve kterém si připadal dobrý a krásný a moudrý a... . Nevím, jestli bude mít dost odvahy se teď podívat do zrcadla... držmež mu palec, aby ano.
No, já bych znala člověka, co
ioannina
No, já bych znala člověka, co si svou prasklou masku permanentně opravuje a opravuje a opravuje... a ona mu praská a praská a praská... a on se zlobí a zlobí a zlobí... na úplně nesprávný lidi. :-D
;o)
Tirik
;o)
A umělecky, viď?
Nic si z toho nedělej. Nebo dělej - si se mnou z něj švandu.
K ničemu lepšímu beztak není.