Tuto procházku jim Puškin nenapsal. Já ano ;)
Jeho dílo je jedna z nejkouzelnějších věcí, co jsem kdy četla, tak snad jej zde moc "neprzním"...
Typicky ruský den, sníh je ledový, běloskvoucí, Petrohrad plný lidí, veselí, z nebe se sypou třpytivé vločky a všichni chodí zachumlaní v kožešinách.
A pak je tu Oněgin. Nevšímající si ničeho z krás. Znuděný zbohatlík.
A Tatiana. Vnímající každou vločku. A svou osamělost vedle muže, který ji nikdy nebude milovat. Sníh jim křupe pod nohama.
...Křup...
Hledí si do očí. Na krátký okamžik vidí záblesk alternativního vesmíru, ve kterém román končí happyendem. Ve kterém Evžen odpovídá:
"S Vámi jedině, Tatiano,
chci zažít každou noc i ráno
s Vámi ode dnes chci být
s Vámi až na věky tu žít."
...Křup...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Já naopak ruskou klasiku
zana
Já naopak ruskou klasiku nemusím, ale na gymplu nás donutili naučit se Dopis Taťány Oněginovi zpaměti. Rusky. Po dost dlouhé době jsem uznala, že se mi vlastně líbí.
Tím chci říct, že jsi tu atmosféru trefila!