Otoč

Ten zvuk se ozýval za skříní. Nepravidelně. Jako když se láme dřevo, napadlo mě. Ale nebyl to přesný termín. Chvíli mi připadalo, že slyším červotoče. Ten ale podle všeho zní jinak. Ležel jsem a poslouchal. Ležel, potichu a poslouchal. Počítal, jak dlouhé intervaly mezi těmi zvuky budou.
Deset vteřin, třicet pět vteřin… minuta… zdálo se to být jako věčnost. Deset vteřin. Začal ve mně hlodat červíček. Co to dělá? Původce toho podivného zvuku. Bez hluku, jako když se láme dřevo. Patnáct vteřin a ticho. Dlouho. Už to přestlalo? Nemá cenu to zjišťovat. Pohodlně se uvelebím. Zase. Že bych se zvedl?