Strýc Sýc, měsíc a smrt

Žil pradávno stařičký sýc,
co rád se díval na měsíc.
S ním přebýval malý sýček;
ten starý sýc byl jeho strýček.
Pravilo jednou ptáče malé:
„Až dáte, strýčku, světu vale,
já zůstanu samotno tu,
kdo rozptýlí mou temnotu?“
Tu jemu vznešeně strýc děl:
„Já ti dám, hochu, na prdel!
Proč, když tě nikdo nenutí,
Tu medituješ o smrti?
Nic neztratí se, co už bylo,
v srdci přežívá vše, co žilo.
Když podíváš se na měsíček,
bude tam vždycky tvůj strýc sýček.“
A z toho plyne poučení:
Na Zemi věčný život není,
však všichni dobří moudří sýci
navěky žijí na Měsíci.