Na kraji

Seděla jsem na kraji a už asi posté mě napadlo, co by se stalo, kdybych skočila.

Jestli by si někdo vůbec všiml. Jestli bych někomu chyběla. Jestli někdy někomu na mně opravdu záleželo. Jak dlouho by trvalo, než by mě někdo začal postrádat.

Jestli by to bylo dřív než moje další schůzka u doktora, na kterou bych tím pádem nepřišla. Jak dlouho by trvalo těm dole, než by zjistili, kdo vlastně jsem.

Nakonec ty myšlenky zavrhnu a začnu se zvedat.

Naposledy se podívám dolů. V tu chvíli mi podklouzne noha.

Moje poslední myšlenka patří tomu, kdo mě bude muset najít.