Bolehav

Solón, nejvyšší zákonodárce athénský a mudrc nad mudrce, ležel na lůžku a tiše, leč naříkavě vzdychal. Dvé otroků mu chladilo hlavu, jiný přidržoval jeho pohár s ředěným vínem. 
Peisistratos, nezvyklý dlouhých průtahů a člověk nebývale přímý, klepal nohou o podlahu, byv udiven tak neobvyklým stavem svého přítele a příbuzného.
"Co trápí mou vznešenou přízeň," zeptal se Solóna nakonec, nečekav na vyzvání.
"I hlava se mi brzy rozskočí. Až příšte bude mystéria nad Athénami třeba vykonati, povoláme jiného než Epimenida z Kréty," zaskučel Solón.
"Tak špatně vymítil zlé duchy?"
"I dobře, ale cosi o krétském lháři tvrdil a hlavu mi pomotal."