Lov

Lovec se plížil temnou chodbou hradu. Napadal na zraněnou nohu a zpocenými prsty se snažil už poněkolikáté nabít kuši. 

Jak se to takhle mohlo pokazit, pomyslel si. Jednoduchá zakázka, ghůlové ve sklepeních.

Rozsypal šipky po koberci. 

Kdo mohl tušit, že ghůlové probudili zlo z hlubin času, zlo které neznalo slitování.

Dorazil na konec chodby. Před ním už bylo jen okno s těžkým závěsem.

Chodbou se rozlehl smích upíra, který povraždil jeho společníky.

V posledním okamžiku lovec vystřelil poslední šipku na závěs. Jako zázrakem se trouchnivý závěs roztrhl a upíra zaplavilo slunce. Do půl minuty po něm nezbylo víc než prach.