„Co po mě chceš?“ nevěděl, jestli vůbec chroptí jejím směrem.
„Abychom pokračovali. Bavím se.“ Její hlas zněl jako trylek. Nadšený, plný života.
„Potřebovala bych klestí. Pokud to není pro pana hraběte moc špinavá práce.“
Za rachotu se z temnoty vyloupl ostrý paprsek a postupně se rozšiřoval. Oliver pochopil, že má šanci. Mhouřil oči, aby neoslepl, a po čtyřech se k němu plazil. Když ucítil na tváři slunce a uslyšel šum lesa, nadechl se a pořád poslepu vyběhl.
Culila se a vysmívala jeho předvídatelnosti. ‚Zeměmeřič Edmund‘. To tak. Hrabě Cœurderoy samozřejmě zvolil raději hon. A ona mu ho hodlala dopřát. Vyrazila.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit