Skrýš

Tma. Ticho rušené jen zrychleným dechem. Otevřel oči. Stále tma.
Třeba už je pryč, proběhlo mu hlavou. Neměl ale tu odvahu vykouknout zpod deky.
V tom něco zašustilo.
Pevně stiskl pažemi kolena a přivřel víčka k sobě.
Tady jsem v bezpečí, namlouval si.
V tom ucitíl, jak se deka zvedá.
Klik.
Někdo rozsvítil.
Stále se neodvážil otevřít oči. Třeba si ho nevšimne.
Ucitíl, jak se postel lehce prohnula.
"Vstávej," zašeptala mu do ucha.
Ošil se, ale nadále předstíral spánek.
"Tomáši, je čas jít do školy. Já vím, že nespíš."
Vzdal to. Nikdy se mu ji nepodařilo obelstít.
"Ještě chvilku, mami."