Nahrazuji téma č. 18 Zcela zbytečné věty
Někdy mám pocit, že modlitba je vlastně zbytečná. Mechanicky kladu větu za větu, duchem nepřítomná děkuji pokaždé za to samé, prosím pokaždé za to samé, jako dobře naprogramovaný stroj. Navíc proč říkat něco, co už, Bože, dávno víš?
Ale pak si vzpomenu, že slova mají moc utvářet realitu. Že slova umí vzbudit k činu. A že možná jednou za čas, když to nejméně čekám, se s každým znovu opakovaným slovem začne v mém srdci něco měnit.
Když někdy říkám „buď vůle Tvá“, myslím na své srdce i mysl. Buď vůle Tvá ve mně - a já půjdu žít, jak Ty učíš.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit