Z deníku dobrodruha II 21 - Čekání, čekání, obavy nám nahání

"Měli bysme odsud odfrčet, než se zas něco stane."

"Jasně," zaskřehotala Jorcha, které se mezitím udělalo lépe, "kde se ten mladej courá?"

"Sám říkal, že ho v lese jen zdržujeme, touhle dobou nás měl už dávno dojít a najít," souhlasil Fleuriot.

"Poletíme dál a počkáme na něj ve městě?"

"Radši ne, znáte ho, ve městě zabloudí jak slepá myš, chvíli počkáme," zhodnotila Jorcha.

Za dvě hodiny nato zaklepal Klíšťák na dveře.

"Kde ses coural?"

"V lese bylo starý pohřebiště a lezly tam ze země kostry."

"Nekecej!"

"Nekecám! Tady, čumte!" vyndal z pytle na stůl lebku s šípem skrz na skrz.