Je to hodně inspirované jednou rozhlasovou reportáží z dnešního rána. Nějak jsem nemohla mlčet. Snad se to vejde do tématu.. případně doprovod
V tom muzeu je dodneška loď plná hraček.
Stěna polepená fotografiemi dětí, kterým jiné - živé - děti ty hračky věnovaly.
Hodiny, které už sedmadvacet let ukazují jednu hodinu a dvacet tři minut.
Monitor zabírající poslední klidné večerní okamžiky, a pak už jen oheň a zkázu a hluk.
Fotografie lidí, kteří se vrátili, protože neměli kam jít. Ani smrti se nebáli tolik jako ztráty domova.
Rozbitá okna opuštěných, vyrabovaných domů, tichá a věčná země Nikoho.
A hlas ke konci expozice čte úryvek z knihy Kazatel:
Slunce vychází, slunce zapadá... v paměti nelze podržet věci minulé... nezůstane památka pro ty, kdo přijdou potom.
Na památku všem obětem havárie v Černobylu. Včera bylo výročí.
To muzeum je v Kyjevě a já v něm sice nebyla, ale.. silnějším povahám můžu poskytnout fotografie.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
...
Carmen
...
Díky.
strigga
Díky.
A taky všem tichým kachničkářům. :)
To je moc silné drabble.
zana
To je moc silné drabble.
Zasáhlo mě to. Působivé.
kytka
Zasáhlo mě to. Působivé.
Uf... silné!
Peggy
Uf... silné!