DMD č. 27 pro 27. 4. 2013. Téma: Zabít málo

Bylo to ráno jako každé jiné, když se najednou táborem začal ozývat nehorázný jekot.
"Zabij to, tak už to, sakra, zabij!" vřeští Hawkeye.
"Já se snažím," brání se BJ a snaží se tvora umlátit golfovou holí.
"Tak a je to. Už si spokojený?"
"Je to mrtvý?"
"Jo, je to mrtvý. Už můžu jít zase spát?"
"A je to dost mrtvý?"
"Jistě, že je to dost mrtvý."
"Jsi si jistý?"
"Ano, Hawkeye, jsem si jistý. A teď už slez z té skříně a jdi ještě spát!"
"No jo, no jo. Děláš, jako by ses sám ničeho nebál."
"No, rozhodně ne hadů."

Do jednoho vzdělaného království přiletěl drak.
Všichni rytíři měli načtenu romantickou literaturu a knihu Jak porazit draka.
Drak požádal o princeznu, zalezl do sluje a čekal.
Rytíři věrni knihám naklusali jeden po druhém ke sluji, jenže ouha: místo každé useknuté hlavy narostly dvě jiné a milého rytíře si rozervaly na půlky.
Rytíři se dál drželi příručky, ačkoli na zabití draka byla málo platná. V té pohnuté době tam byla vynalezena nepřímá úměrnost: čím míň živých rytířů, tím víc dračích hlav.
Naštěstí se našel jistý Honza, který nikdy nečetl ani kalendář v kadibudce. Vylezl drakovi na záda a zapíchl ho vidlema.

Otočil jsem hlavu a podíval jsem se na prázdné místo v posteli vedle mě. Kde je?
Posadil jsem se na posteli a zpozorněl jsem. Zaslechl jsem hlasy a vzápětí jsem se zarazil. Poznal jsem ty hlasy.
A pak jsem uslyšel děsivé křupnutí. Poznal jsem ten zvuk. Sám jsem takhle spoustě lidem a upírům zlomil vaz.
Upírskou rychlostí jsem se dostal z postele do sklepa k rakvím. Našel jsem tam svého bratra a u jeho nohou její bezvládné tělo.
Myslel jsem, že jsem ji ztratil nadobro.
Jenže některé lidi je zabít málo a oni se jednou objeví, když je nejméně čekáte.

Vykonavatel špinavé práce. Uklízeč. Ten, o kterém se raději téměř nemluví. Ano, to jsem přesně já, stín, který nikdo ve světle pouliční lampy nechce spatřit. Pokud se objevím, o moc víc toho již nespatří.
Ale i já mám své stíny a přišel den, kdy mě dostihly a pohrály si se mnou. Vražedně rychlé, nelítostně smrtící. Zrovna jsem měl fakt smůlu a zbylo mi v kapse jen pár triků.
Zabily mě a hodily do kanálu. Asi slyšely příliš zkazek o tom, co dokáží vnitřnosti Uklízečů, když se někdo pokusí o rozčtvrcení.
Udělaly ale chybu. Jen mě zabít, to je příliš málo.

Naparuje se ve svém sametovém saku a krajkové náprsence. Nemá slitování. Pohrdavě posykává, sofistikovaně šermuje ukazováčkem a blahosklonně rozhazuje rukama. Uhýbá pohledem a odmítá mi říci, co dělal o půlnoci u jezera, právě v době vraždy. Výslovně mě odmítl za advokáta a snažil se mi bránit se věcí zabývat.
Jenže, je to přítel. A je nevinný.
Zato ty...
Tobě nestačilo zastřelit kolegu jen proto, že poukázal na tvoje nepravosti. Ještě se to snažíš hodit na jeho vlastního syna, kterému bylo tehdy devět.
Přísahám, že tě dostanu na šibenici, von Karmo. Jestli ne soudní cestou, stluču ji třeba na vlastní zahradě!

"Jadoonové," povzdychl si Doktor. "Dají si záležet na protokolu, takže to chvíli potrvá."
Vedoucí nosorožec si odfrkl. Zamířil přístrojem k Doktorovi. "Pán Času. Jste zatčen."
"Za co?"
V tu chvíli veliteli jednotky zarachotilo ve vysílačce: "Popaden? Zabít málo."
Amy jen tázavě pozdvihla obočí.
"Předpokládám, že vás poslala P.I.F.K.A. Jejich zaměstnanci měli vždycky podivnou slovní zásobu," pronesl, když se s námahou zvedl ze země. Směrem k Amy ještě dodal: "Tím chtěli říct, že nás mají odvést a zácházet s námi jemně."
Pohodil si v ruce sonickým šroubovákem.
"Tak proč ne. Tady jsme. Vemte nás k vašemu vůdci."
S úsměvem roztáhl paže.

„Tak jsem ji položil. Kde jsou moje prachy?“
„Cože? Jaký prachy? Ještě nejsi hotovej.“
„Ale už je definitivně mrtvá. Ani se nehne.“
„No tak... stáhnout, vyvrhnout, naporcovat!“
Práce řezníka nebyla tak lehká, jak by se zdálo. Jako by nikdy nekončila. Kráva za kravou, ovce za ovcí. A žádný pic kozu do vazu, zákazníci chtěli kompletní servis.
Kašlu na to. Dám se naverbovat, pomyslel si Matt. Bude to pohoda, však co by mohlo hrozit. Invaze?
Své myšlence se zasmál.
O dva roky později, když stál ve formaci a s hrůzou hleděl na temnou masu nepřátel, změnil názor.
Radši měl zůstat řezníkem.

Inkvizitor se pátravě rozhlédl po třídě.
„Kdo z vás mi může říct tři způsoby zamezení znovu-povstání upíra?“
Ze skupiny učedníků vybral jednoho.
„Základem je kůl. Některé prameny zmiňují kůl osikový, ale stejně poslouží kůl z jabloně či lípy. Důležité je zasáhnout srdce aby došlo k vypuštění vampýrovy esence. Dále je nutné proseknout hrdlo srpem a ještě lépe vampýra dekapitovat a svázat ruce stříbrným drátem aby si ji nemohl znovu nasadit. Posledním krokem je zabití ocelového hřebu skrz lebku, tak aby pronikl až do mozku. Tím se vampýrovi zamezí v použití magie.“
„Výborně! A nyní si povíme něco o služebnících upírů.“

Chvilku se plazí po trávě a pozoruje květiny. Poté se ohlíží za motýli. Pak začne lézt na stromy a snažit se něco domluvit chudáčkům opeřencům. Následně skáče z roští do roští. Musí zkoumat pulce tak zblízka, že si strčí hlavu do vody. Na chvilku oběhne do lesa a přinese si zmítající se lišku, se kterou pak porovnává barvu svých vlasů a jejích chlupů. Počež shledá, že její vlasy jsou hezčí a lišku pouští.
"Tak, co si o ní myslíš teď?" Mávnu rukou k Erwin.
Náš nový společník jen nevěřícně zírá a pak ztěžka pronese: "Zabít málo."
A já pouze přikyvuji.

Kouř se valil všude kolem nich. Harry se pokoušel vyčíst z učebnice, jak spoušť napravit, ale přes štiplavý dým nic neviděl. Ron kombinoval kašel s přívalem sprostých slov. Trénink byl definitivně ztracený, a až na tohle Snape přijde... Kouř se už nutně musel valit i po chodbě, brzy někdo přijde...
Možná měla Trelawneyová pravdu a čeká mne tragická smrt, chmurně si pomyslel Harry.
„Snape nás zabije,“ zaúpěl Ron, „zabije, Harry!“
„Trénink!“ přidušeně zaštkal Harry.
„Lákavý, leč příliš mírný trest, pane Weasleyi,“ ozval se jmenovaný zlověstně, „a pokud jde o famfrpál, soudím, že se Nebelvír do konce roku obejde bez chytače.“