Stráž

„Já jsem Anluan,“ podával žalářník ruku Fergusovi, načež se i Fergus představil.

„Neztrácejme zbytečně čas,“ vykročil Anluan dál do podzemí. „Budeme muset přes jedno stanoviště.“

Procházeli nekonečnými vlhkými chodbami, kde tu a tam kapala voda a tvořila bahnité louže. Překonali několik schodišť, která vedla stále hlouběji k dalším a dalším kobkám a celám.

Konečně narazili na další malou místnost se stráží. Pomalu nakoukli a uviděli, jak zavalitý hromotluk baští chléb se sýrem.

„Nech to na mě, on mně zná. Za tu dobu, co jsem tady, jsem už zapadl,“ špitl Anluan ženě ve fialovém.

Pak sebevědomě vykročil ke strážníkovi: „Zdravím, Michale!“