Dar, který ještě nikdy nedostal

Ráifova rodná oáza. Chládek vnitřní svatyně. Nikdo je nezastavil, šli za bohem dát mu dar. Ráif nesl kytici růží.
Ústřední místnost. Bůh, hromada zlata. Poklekl přesně dvanáct kroků před ním, pak napřímil hlavu a pohlédl mu do očí. Nebetyčná troufalost. Kapky vody. Hřejivá přítomnost Džalíli za zády.
„Přinesl jsem ti dar.“
Ostrý smích.
„Myslíš, že mně nikdo nedaroval květinu.“
„Přivoňte si!“ Připlazil se k bohovi a podal mu kytici.
„Zemřeš, jestli nebudu spokojen.“
Přičichl si ke květině. Malý hádek ho uštkl do obličeje. Jednou, dvakrát, třikrát, než ho rozdrtil.
Ráif se napřímil a probodl boha vítězoslavným pohledem.
„Dávám ti smrt!“