Bazarové vyprávění

Bývaly časy, kdy stál pyšně vystavený v obývacím pokoji, on a jeho pět bratrů, půvabná cukřenka i honosná konvice, všichni vytvoření zručnýma rukama z té samé hroudy kaolínu, a hospodyně do něj nalévala čaj důležitým hostům. Léty i dlaněmi, kterými prošel, trochu zašel, trochu se oblýskal, vystřídal kredence i komory až skončil tady - sám, zapomenutý, nechtěný.
Až jednoho slunečného rána do něj vetešník strčil, když přidával na polici nový kus, a hrneček celý ustrnul - ten zvuk, ta glazura! Až se mu ouško zatetelilo!
A tak se po letech na první cinknutí hrníček znovu shledal s cukřenkou na jedné antikvariátové polici.