Přišel těsně před zavíračkou. Už byla tma. V tropech se smráká rychle.
„Co si přejete?“ zeptal jsem se.
„Chtěl bych jeden z těchto… surfů,“ prohlásil s povýšeným britským přízvukem. „Je možné je vyrobit na zakázku?“
„Samozřejmě,“ zkusil jsem se usmát. Nějak to moc nešlo. Děsil mě navzdory tomu, že vypadal jak mladej Billy Idol.
„Výborně,“ položil na pult plátěný pytlík. „Jednu z vrstev bude tvořit toto.“
Tázavě jsem zvedl obočí.
„Být vámi, raději se neptám,“ odpověděl a zvedl něco, co v tu chvíli ani vzdáleně obočí nepřipomínalo. Usmál se.
Viděl jsem v životě dost hororů na to, abych se neptal.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
No já to chápu :o)
Aveva
No já to chápu :o)
A dobře udělal, že se neptal ;o)
Já to nechápu, ale mám dojem,
Lunkvil
Já to nechápu, nebo teda spíš mám dojem, že mi něco uniká, ale mám dojem, že Billy Idol by mohl děsit sám o sobě.
Já jsem blbá! Já chci vědět,
Danae
No přece rodná hrouda!
Julie
No přece rodná hrouda!
Pro vyšší účinek
vatoz
Pro vyšší účinek bych přidal ještě hobliny z rakve, a samozřejmě sušenou lidskou krev.