Vybrat tu nejsrdcovější ruskou věc bylo docela těžké. Srdcové jsou vlastně tak trochu všechny. Zvláštní místo samozřejmě mají ty, které v zásadě ukazují scény, které jsem sama odehrála, popřípadě celkově linie se Lvem - protože prostě ach, Lev Michajlovič, srdce mé usedá. :) Ale prostě jestli je na tomhle fandomu něco, co bych moc ráda zdůraznila, protože mi to přijde docela silné, je to vztah Sergeje a Tamary. Není to pravá láska sahající až za hrob - jednou větou z "našeho" epilogu, který jsem nakonec neměla to srdce napsat, bylo "Sergej Pavlovič zůstal se svou ženou, kterou nikdy nemiloval - teď už se to nebojí přiznat," - ale je to vztah silný, bolestivý, a přesto trvající, a tohle drabble ho podle mě ukazuje v trochu jiném světle než ta ostatní. Takže tedy neromantická romantika na Smrt v hlubinách.
Na začátku byly zdvořilé pozdravy, nesmělé dotyky. Snad jako u všech novomanželů.
Vášeň se neobjevila. Ale přišel cit - úcta, časem i blízkost.
To ráno, v ložnici – neplakala, ale tvář měla zešedlou obavami; znovu se nezadařilo. Nevím, kde jsem našel tu odvahu ji obejmout, ale nechala se, hlavu těžkou starostmi mi položila na rameno.
***
Tu noc, to už byl na světě Saška - Sergej mě probudil křikem a zbrocený potem mluvil o tvářích mrtvých vojáků. Tiskl moje ruce, až mi zdřevěněly prsty.
Kam se to podělo? Snad se cit udusil pod nánosy účtů... snad utonul v hlubokých pohledech pána domu a guvernantky.
Jestli je někdo, koho bavily i moje doprovody (které mi hrozně pomohlo a bavilo si nashromáždit, ačkoliv jich teď mám neuvěřitelné mnoství, které nikdy nezveřejním), věnuji mu zakončení svého ruského soundtracku.
Ať pláčí vrby, ať ty pruty lkají,
nemohou jarní vítr zadržet
a chudák motýl, který hledá květ,
než květy opadají.
A ty si myslíš, že jsou sítě
na lásku, která opouští tě?
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
tak já se tedy přiznám:
Rya
tak já se tedy přiznám: líbila se mi Ruská věc, moc se mi líbila. Ale ta doprovodná poezie: ach! na tu jsem se vždycky třásla nejvíc...
Děkuji za ni! ;)
To já jsem moc ráda.
Jeřabina
To já jsem moc ráda. Samozřejmě mi hrozně lichotí, že se ti líbilo moje Rusko, ale s těma básničkama - já se celou dobu cítila trochu divně, že si takhle prakticky ke všemu cpu nějaký ten doprovod, tak jsem ráda, že to někoho potěšilo :)