Nastalo další ráno. Bezbarvé a od samého ticha skoro ukřičené. Ospalé. Lezavé. Čvachtavé. Nepršelo, aspoň ne moc, ale košile se jim lepily na tělo. A jazyky na patro.
Osmačtyřicátý den bez Godota byl stejný jako všechny ostatní.
Estragon se probudil a uviděl vrbu. Jako každé ráno. Ani lísteček se nepohnul, nikdy se přece nehýbal. Den za dnem bezvětří. Až do dneška mu to nepřišlo divné. Posadil se.
„Vladimíre. Vladimíre, probuď se! Asi jsme to pochopili úplně špatně.“
A když spáč zamžoural a upřel na něj oči neurčité barvy, Estragon najednou věděl, že Godot s nimi byl už od samého počátku.
St, 2010-04-07 12:35 — Lejdynka
Čekání na něco, co už tam
Čekání na něco, co už tam dávno je. Moc hezké.
Lepší, než nekonečné čekání bez naděje.
Nějak se mi líbí oči neurčité barvy, a osmačtyřicátý den bez Godota.
Ačkoli jsem pravděpodobně moc nepochopila pointu. Stydík.
Út, 2010-04-06 21:02 — Profesor
Zajímavé. Velmi podobné duchu
Zajímavé. Velmi podobné duchu hry.
Út, 2010-04-06 19:20 — Kleio
*___*
Já už brzy vyplýtvám všechny komplimenty, ale prostě... íp, Rebí, ty jsi prostě úžasná. :)
Út, 2010-04-06 19:26 — Rebelka
íííp!
Chňa, na nic víc se teď nevzmůžu. Snad jen; od chvíle, co jsem tu hru viděla, mi bylo jasné, že to takhle musí být. Ale stejně se mi to nepodařilo hodit na papír tak, jak jsem chtěla.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit