Jsem jiná a vybočuji z řady. Jsem papouškem mezi sýkorkami, které ho nakonec uklovou k smrti. Jsem albínem mezi černochy, cizincem ve své vlasti. Jsem motýl se zlomenými křídly, vyhřívající se v posledních paprscích slunce. Jsem jako hvězda v poledne, jako červánky o půlnoci. Jsem sklíčkem mezi perlami, semínkem plevele v hromadě obilí. Jsem jehla v kupce sena. Jsem rybou na suchu a kočkou ve vodě. Jsem tancem bez kroků, hudbou bez tónů. Jsem jako kniha beze slov, jako slova bez vět. Jsem jako dveře, co nikam nevedou. Jsem jako klíč, který nikam nepasuje. Jmenuji se Lenka. Říkají mi Střelenka.
Pá, 2010-04-09 12:06 — Jacomo
Nádhera!
A kolik je v těch sto slovech skryto samoty a fantazie!
Čt, 2010-04-08 20:21 — Profesor
To jsem já. Jako bych četla
To jsem já. Jako bych četla svůj příběh. Jenom mi neříkají Střelenko...
Tak dík, líbilo se mi to.
Čt, 2010-04-08 17:34 — Brygmi
Skvělý nápad a je to takové
Skvělý nápad a je to takové příjemně hravé. Chválím! Lunu zbožňuji.
Čt, 2010-04-08 17:20 — angie77
Krásná přirovnání
Taková mile střelená:-) Přesně jako Luna. Občas uvažuju, jak hodně si tu svoji jinakost uvědomovala a jestli ji opravdu trápila nebo to brala jako fakt...
Čt, 2010-04-08 17:23 — ioannina
Přidám se,
krásná. Mám z nich pocit, že si to tady uvědomuje hodně bolavě.
Čt, 2010-04-08 17:20 — Lejdynka
Sýkorky ne, sýkorky jsou
Sýkorky ne, sýkorky jsou hodné. To budou spíš vrabci.
Je to nádherně poetické a nostalgické, moc se mi to líbilo.
Obzvlášť kočka ve vodě a tanec bez kroků.
Moc krásné.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit