Vzpomínal na staré časy, kdy toho tolik zažil. Měl dva úžasné přátele, se kterými tvořil nerozlučnou trojici. Procestovali skoro celý svět a příležitostně vystupovali v televizi v pořadech pro děti. Pak se to ale pokazilo. Jeho kamarádi přišli o práci – popularitu starého dobrého Večerníčku přebily japonské animované seriály – a nezbylo jim nic jiného, než se dát k cirkusu. On sám neprošel konkurzem, prý že je příliš opotřebovaný.
Od té doby putoval po světě sám, ale samota ho zabila. Jednou se zřítil uprostřed Sahary a už nedokázal znovu vzlétnout.
Vítr vane pouští, po písku žene klobouk…
Zaprášený, ošuntělý klobouk kouzelníka Pokustóna.
So, 2011-04-02 22:21 — Profesor
Smutné, ale nádherné.
Smutné, ale nádherné. Takovéhle texty já mám hodně ráda.
Pro psaní komentářů se přihlašte
So, 2011-04-02 23:59 — ioannina
Přesně, naprostej
Přesně, naprostej souhlas.
(Jak jsem mohla zapomenout, že ten klobouk uměl lítat?)
Pro psaní komentářů se přihlašte
So, 2011-04-02 20:47 — Peggy
To je ale smutný. Velmi dobrý
To je ale smutný. Velmi dobrý a tím víc smutný.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit