Bob a Bobek králíci z klobouku

To vám takhle žil jeden oboustranný pes. Z jedné strany jmenoval se NÓBL a z druhé PÓVL. NÓBL měl vybrané chutě a PÓVL, ten nepohrdl ničím, co vypadlo z NÓBLA. Pokud ovšem něco obráceně vypadlo z PÓVLA, nezapomněl to NÓBL dát PÓVLOVI s povýšením sežrat. Tomu to bylo u...

Jednoho dne narazili na starý cylindr povalující se v trávě. Přilákal je k němu široko dokola hulákající hlas. První, ačkoli chtěl zrovna cvičit, nestihl udělat ani krok. Čelisti zacvakly. Druhý měl ještě noc a tak to šlo ráz naráz.

A já se nemůžu dočkat, co z PÓVLA s NÓBLEM vypadne příště...

„Musíš se do tý šlupky pořádně ponořit. A při tom práce nohou. Hop hop hop, úkrok, krytí a bim ho!“

„Nojo, Bobe, ale co když uhne?“

„Neuhne, Bobku. Ty jsi teď šelma a on je kořist. A šelmy nikdy kořist nenechají uhnout.“

„Ale Bobe, vždyť já jsem jenom králík! A on mi zatím ani nic neudělal.“

„To je krása sportu, Bobku, že udělá predátora i z králíka. A predátor si musí svou kořist podrobit. Představ si, jak se k němu blížíš. Je sám, samotinkej a slabej. A tehdy mu dáš hák!“

„Já si myslim, že ten box moc baštíš, Bobe.“

"To jeho chování je na pěst."
"Moje chování?!"
"Moje jméno. Musíš ho furt zdrobňovat?!"
"Nikdy ti to nevadilo," odvětil ublíženě.
"No tak teď vadí! Umenšuješ mě!"
"Ty jsi menší."
"Moje sebevědomí ti děkuje! A co ten teror každý ráno! Pravidelně mě budí řev, že mám jít okamžitě posilovat!"
"Dělám to pro tvoje zdraví!"
"Ten infarkt každý ráno mu určitě pomůže, Bobinarde."
"Faktem je, že máme nevyhovující bytovou situaci."
"Pravda. Technicky vzato byt ani není náš."
"Ale užili jsme si s ním, viď, Bob- Bobe?"
"Užili... Ty, Bobe...? Pojďme domů."
"Půjdem, Bobe. A děkujeme. Jste vážně borec."

Krteček jim němě zamával.

-Bobe? Bobíčku, spíš?
-Hmmmmnm, teď už nee.
-Tak mě napadlo. Když se ti zdá, že jsi někdo jinej, a třeba chceš jít do kina…
-Někdo jinej? A kdo bych podle tebe měl být, Bobku?
-Někdo jinej. Třeba já.
-Proč by se mi mělo zdát, že jsem ty?
-No prostě by se ti to zdálo, a vzpomněl by sis na dobrej film, byl by tvůj nápad, nebo můj?
-Jak by to mohl být tvůj nápad, kdyby se zdál mně?
-No ty bys v tom snu byl já, Bobe.
_-To je nějaký komplikovaný, Bobku. Tys to k večeři určitě přehnal s petrželí.

BOB: Vstávat a cvičit! Dobré ráno.
BOBEK: Ono se má cvičit? Dobré ráno.
BOB: Copak on někdo říkal, že se má cvičit?
BOBEK: Promiňte, ale všichni přece víme, že cvičení je přežitkem méně adaptabilních jedinců. Nelze popřít, že v rámci byrokratického boje proti nadměrné lenosti všeho králíkovstva sehrálo nezastupitelnou roli, ale z pohledu dnešního moderního sportovninismu-
BOB: A konzervativního lenostismu!
BOBEK: -je nutné se místo kořenů minulosti soustředit na kmen současnosti s potenciálem budoucího progresu, neb cvičení dlouhodobě brání expanzi administrativní části praxe.
BOB: Ve světle těchto nových zkušeností a jejich nepopiratelného vlivu na interpretaci skutečnosti...
BOBEK: Jdeme spát, kolego.

Malebné zátiší. Stolek se sněhobílým ubrusem, splývajícím přes okraje, váza drobně rozkvétajících narcisů.
Od stolku vedou osmery zablácené tlapičky oknem přímo na terasu, a miska na kraslice je prázdná. Černý klobouk kouzelníka Pokustóna nenápadně cupitá zahradou směrem k brance.

Bobe?
Ano, Bobku?
A určitě bude v některém z těch vajíček zlatý klíček, abychom mohli otevřít zem a přivolat jaro?
Určitě Bobku.
A v kterém? Jsou si podobné, jako - vejce vejci!
Na to přijdeme, milý Bobku, pouze tak, že všechna vajíčka rozbijeme a sníme.

Tak králíci sedí za kůlnou, aby nebyli vidět, a hodují.
A v rostoucí hromádce skořápek rozkvétá petrklíč.

Z králíka králem. Tak by se dala popsat zářná kariéra nejslavnějšího králičího kulturisty současnosti.

Uživatelé sociálních sítí shledávají spojení jeho vyrýsovaných svalů a sněhobílého kožíšku neodolatelným. Ostatně, tento sportovec má k tomu, aby byl okouzlující, ty nejvhodnější předpoklady – dříve totiž pracoval jako asistent známého kouzelníka.

Posilovat prý začal především proto, že už nechtěl být déle pro srandu králíkům.
„Připadal jsem si jako idiot, když se všichni smáli tomu, jak se vyhýbám cvičení,“ uvedl s odkazem na seriál, v němž účinkoval.

Dnes už se slavný kulturista nemusí bát, že by se mu někdo vysmíval.
Jeho fanoušci se totiž množí jako králíci.

„Vstávat! A cvičit!“ začíná Bob s ranním rituálem.
„Žádné vstávat a cvičit! Naopak. Pěkně zpátky do klobouku!“ ozve se hlas.
„A proč?“ pokračuje Bobek, jak je zvyklý.
„Protože já jsem kouzelník, tohle je můj klobouk a vylézat z klobouku se smí až při představení!“
„A proč?“
„Protože byste mi jinak pokazili kouzlo.“
„Pane, vy jste kouzelník?“ ptá se Bobek.
„Ano.“
„Doopravdický kouzelník?“
„Ano.“
„Mohl byste prosím vykouzlit ještě jeden klobouk a poslat mě v něm na konec světa?“
„A proč?“
„Konečně by mě nikdo netahal z vyhřátého klobouku.“
„Chyběl by mi jeden králík…“
„Vyčarovat králíka je přeci nejjednodušší kouzelnický trik!“

„Zachovejte klid! Hned s tou obludou skoncuju!“
„Ale pani… pani počkejte!“
Svist. Čvacht.
Chropt.
„Bobe, Bobíčku, co to bylo?“
„Nevim, Bobku. Nějaká divná pani. Chtěla ublížit Punťovi.“
„Myslim, že ji Punťa zasedl, Bobe.“
„Musíme se tam podívat. A pohřbít ji, nebo tak něco.“
„To jo, Bobe. A utěšit chudáčka Punťu. Je to hodnej dinosaurus, von nechtěl.“
„Je z ní úplná kaše, Bobku. Nekoukej na to.“
„Nekoukám, ale hezky to voní, Bobe. Jako mrkev.“
„Co?“
„Jé, Bobe, je to mrkev! Strouhaná mrkev! Zobni si!“
„Fuj, kanibale. Nojo, fakt mrkvička. Punťo, dej si taky!“
A tak díky Mařeně brontosauři a králíci nevyhynuli.

Ranní paprsky prosvítající do světnice Taťku Šmoulu polechtávaly na nose.
Vstal jako první, natáhnul spodky, přečísnul plnovous, nasadil čapku a vyšel zkontrolovat letošní úrodu.
Vychutnával si rosu, která ho hladila po chodidlech, pohled na vítr, který si hrál s korunami stromů, procházel polem a nechával se vítat do dlaní obilím.
,,Dneska by to šlo." zamumlal.
Rozhodl se ostatní probudit něžným způsobem.
Megafonem.
,,Co se děje, taťko Šmoulo?" zívla Šmoulinka.
,,Vstávat a cvičit!" zavelel šmoulí otec.
,,Ale prooč?" zabručel Mrzout.
,,Protože je ráno!"
Šmoulové tedy vstali, oblékli se a při rozcvičce si začali zpívat: ,,Když ráno vstanu, seženeme vanu, dáme vanu..."