John seděl na nádraží. Na hlavě klobouk, který si kdysi pořídil na pouti.
Včera večer hráli u Spauldingů sochy. Neměl Douglasovi za zlé, že se ho pokoušel zdržet, aby dnes neodjel. Byli přece nejlepší přátelé. John pochyboval, že někdy ještě potká někoho takového. Mrzelo ho, že na něj Douglas křičel, že ho nenávidí, ale John přesto věřil, že se příjde rozloučit.
Vlak se akorát rozjížděl, když John uslyšel Douglese. Vyklonil se, klobouk držel v ruce a mával, ale poryv větru mu ho vyrazil a nesl jej někam k Rokli.
Dougles se usmál. Alespoň něco po Johnovi zůstane.
Klobouk ve křoví.
Út, 2011-04-05 22:26 — Profesor
Líbí se mi to. Jsem ráda, že
Líbí se mi to. Jsem ráda, že se John přeci přišel rozloučit.
Pro psaní komentářů se přihlašte
Po, 2011-04-04 16:15 — nifredil
Wow. Pro Bradburyho mám
Wow. Pro Bradburyho mám slabost. Nebo jsem alespoň měla před více jak pěti lety, takže Pampeliškové víno si už vůbec nepamatuju, ale hned mám chuť běžet do knihovny pro Marťanskou kroniku nebo jinou klasiku.
Díky za neotřelý fandom (a přitom Fandom s velkým F jako sci-Fi!:)
A samozřejmě přidávám bodík navrch.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit