Alespoň něco zůstane
John seděl na nádraží. Na hlavě klobouk, který si kdysi pořídil na pouti.
Včera večer hráli u Spauldingů sochy. Neměl Douglasovi za zlé, že se ho pokoušel zdržet, aby dnes neodjel. Byli přece nejlepší přátelé. John pochyboval, že někdy ještě potká někoho takového. Mrzelo ho, že na něj Douglas křičel, že ho nenávidí, ale John přesto věřil, že se příjde rozloučit.
Vlak se akorát rozjížděl, když John uslyšel Douglese. Vyklonil se, klobouk držel v ruce a mával, ale poryv větru mu ho vyrazil a nesl jej někam k Rokli.
Dougles se usmál. Alespoň něco po Johnovi zůstane.
Klobouk ve křoví.
2011