Uspokojení

Čas vypršel.
Jak já nenávidím fakt, že si ve skutečnosti užívám každý lov. To, jak mé mrtvé srdce poskočí radostí, když se hlad přihlásí o slovo.
Není čas na sebemrskačství.
Ne, když je tu ona.
Mladá, nevinná, plná života. Stejně tak jako já, když jsem potkala svého stvořitele.
Její krev je sladká. Chutná po sluncem prozářených letních dnech, smíchu a radosti.
Další oběť.
Nenávidím ten pocit uspokojení, ve chvíli, kdy mé špičáky proniknou kůží na jejím krku. Když ochutnám tu životadárnou tekutinu, která mne vystřelí do oblak. Způsobí, že se cítím celá.
Klid nalezený v jejím životě.
Můj kousek nebe.