Překrásný svah

Byl to překrásný svah. Tak dlouhý, panenský a prázdný. Ten ostrý sklon! A kouzelné měsíční světlo způsobilo, že vypadal ještě nebezpečněji. Sníh se tu leskl jako sklo. Tady to bude svištět!
Bambul se odpíchl hůlkami a v ladných obloučcích se pustil dolů.
Byl to překrásný svah. Dalo se na něm úžasně rozjet a řítit se dolů jako blesk. A čím byl uježděnější, tím po něm sáňky letěly rychleji.
Prásk! Žuch!
Ouvej, pomyslel si bambul, uhodil jsem se do hlavy.
Zdálo se mu totiž, že mu pod lyže najel stříbrný podnos, a ozdobná dečka na čajovou konvici ho kousla do nohy.