DMD č. 7. pro 7. 4. 2012. Téma: Zprava dobrý

Stalo se to, jak Donna čekala. Ten naprosto nemožný blbeček pohlédl jen doprava, kde kupodivu nic nebylo a rozeběhl se do náručí Rose Tyler jako z filmu od Danielle Steelové. Samozřejmě neviděl Daleka, který po něm vystřelil. Narozdíl od Jacka Harknesse, který drahému Dalekovi bez mrknutí oka ustřelil kopuli. Teď stáli v TARDIS a Donna zcela nechápala, co se děje, kromě Rosina vzlykotu a podivné záře obklopující Doctora, vnímala ještě Jackovo objetí a jeho příjemnou vůni. Neměla by se nechat rozptýlit. Ale po roce cestování s Doctorem člověka napadají všelijaké hříšné myšlenky. Uvidí, co s ním, až bude po všem.

„Můžeme vás okamžitě vyzvednout, ale čekáme na potvrzení, že je přistávací plocha bezpečná. V koridoru napravo registrujeme pohyb.“
„Rozumím.“
Dusot a kovově zkreslené skřeky se přiblížily natolik, že je konečně šlo přesně lokalizovat.
„Garrusi, potřebuju tě napravo.“ Kývnul. „Ostatní na můj povel.“
Nebylo to nic, co by už stokrát nezvládli. Zhodnotit situaci – rutina. Načasovat akci tak, aby všichni stačili nastoupit, ale aby raketoplán neseděl na zemi déle, než je bezpečné – rutina. Spolehnout se bez zbytečných slov na Garruse – rutina. Sledovat ho, jak nacvičeným švihem ze zad sundává pušku a odchází –
Uplynul jeden stah srdce.
„Velitelko Shepardová?“
„Pane. Pravá strana zajištěná.“

"Zprava dobrý," zahihňal se přitrouble Ten druhý.
"A zleva bagr ne?" zavrčel jsem mu v odpověď. V poslední době, mi začíná pěkně lézt na nervy.
Právě jsme projížděli pouští. Fakt dobrá hláška.
"Počítači? Kolik ještě zbývá do cíle?"
"Při dodržení této rychlosti a přímého kurzu, během 12 hodin 35 minut."
"Fajn. Vzbuď mě kdyby něco. Nejdéle ale hodinu před dojezdem." Natáhl jsem se na palandu.
Najednou mě vzbudilo houkání a hlavou jsem narazil do stěny.
"Jau! Co se děje?"
"Cíle 1,2,3 na dvanácti hodinách. Cíle 4 a 5 na jedenácti."
"To je ten tvůj bagr," zase se zahihňal ten druhý.

Ve Frontě koluje hromada historek.
Říká se...
...že První Chrámu chodí v přestrojení do Fronty a ochutnává polívku pro žebráky.
...že když na nádvoří se dvěma kotlema, kterym Fronta končí, umře vydavač polívky, je příští žebrák přijatej na jeho místo.
...že do levýho kotle přidávaj jed, aby zkrátili Frontu.
Samo, že to jsou všechno žvásty.
Ve vratech stojí koordinátor a posílá příchozí střídavě k pravýmu a levýmu kotlíku.
Když jsem postoupil na osmý místo v řadě, došlo mi, že na mě vyjde levej. A tak jsem využil všeobecný fascinace zatměním a nechal se předběhnout nějakym nezkušenym nováčkem.
Jistota je jistota.

Alespoň 15+
„Dělej, přihraj! Sem! Neohlížej se, vpravo dobrý, sem!“ Radek si mohl plíce vykřičet. Matěj se snažil, ale uklouzl po rozbláceném hřišti. Rychle se zvedl, nehleděl na špinavou teplákovku a naražený levý bok. Toho dne však zápas prohráli.
„Já jsem nechtěl,“ omlouval se. „Vážně, příště–“
„Žádné příště už nebude!“
„Dělej! Sem! Neohlížej se, zleva sem není vidět a zprava dobrý!“ O patnáct let později už Radek příkazy nekřičel, ale nekompromisně konstatoval. Horká voda ze společných sprch se brzy smísila s potem, nedočkavé steny s hlukem padajícího proudu.
„Pozor!“ Radek Matěje odstrčil, když zaslechl kroky. „Ale příště–“
Matěj se jen usmál. „…nebude.“

Byl to překrásný svah. Tak dlouhý, panenský a prázdný. Ten ostrý sklon! A kouzelné měsíční světlo způsobilo, že vypadal ještě nebezpečněji. Sníh se tu leskl jako sklo. Tady to bude svištět!
Bambul se odpíchl hůlkami a v ladných obloučcích se pustil dolů.
Byl to překrásný svah. Dalo se na něm úžasně rozjet a řítit se dolů jako blesk. A čím byl uježděnější, tím po něm sáňky letěly rychleji.
Prásk! Žuch!
Ouvej, pomyslel si bambul, uhodil jsem se do hlavy.
Zdálo se mu totiž, že mu pod lyže najel stříbrný podnos, a ozdobná dečka na čajovou konvici ho kousla do nohy.

Svět se zatmívá, ztrácí se v bílé mlze, přesně tak, jak volal ten muž, co zapálil jejich dům. Děvčátko utíká. Vidí ještě kmeny stromů, pak temnou hmotu obou kopců a nadějně světlající škvíru údolí. Kameny pod nohama už nevidí. Běží po paměti, zná cestu. Teď se rozsvětlilo, to už má hory za zády? Půda se jí pod nohama zahoupala. Bažina. Sem vede toho černokněžníka. Odtud nevybředne.
Děvčátko opatrně ohmatává půdu. Vlevo je čvachtavější, napravo pevná. Děvčátko to neví, ale začalo se stáčet.
Když po týdnu dokončí celý kruh, k smrti vyčerpaná a už úplně slepá, Mandala k ní přivede Erika.

Bible praví cosi o pravé ruce, kterou je třeba utnout v případě, že podněcuje k nepravostem. Existují autoři, kteří by laskavě měli zvážit obdobný postup. Samozřejmě pokud nejsou leváci. Překvapivě bych toto neradila těm, kteří píší vysloveně špatně. Jen těm, kteří ničí dobré příběhy, znásilňují slibné postavy a fascinující světy mění v přiblblou kulisu. Tací jsou. Jejich příběh skáče z klišé na klišé a při té příležitosti skopává dobré nápady do propasti. Postavy se podloudně snaží ožít. A světy? Ty se hroutí. Tito autoři páchají zločin na vlastním díle (které mimochodem často zachraňují fanfikce). Nechápu, jak dokážou v noci spát.

"Mordor je vždycky vlevo." Tak mu to říkal Gandalf, když vycházeli z Roklinky. Nikdy neuvažoval jestli je to pravda, jen šel, kam ho ostatní vedli. Teď ale záleželo na něm a Samovi.
Byli ztraceni. V Emin muil se sice čarodějovou radou řídili a vždy zatáčeli vlevo, ale nepomohlo to.
Proto také Sam vylezl na nejvyšší skálu a pak shrnul, co viděl: "Zleva armády skřetů, zprava dobrý - viděl jsem cestu do Kraje
Hobiti se po sobě podívali. Měli úkol. Nesli Prsten. "Třeba ho zničí někdo jiný," pokrčil rameny Frodo, odložil Prsten na kámen a s pískáním zamířil se Samem vpravo; domů.

Poznámka: Project Runway je reality show plná talentovaných módních návrhářů, nicméně v mém AU je to střední škola. Účinkují Wendy Pepper z první série a Christian Siriano ze čtvrté.
Wendy asi nikdo nevysvětlil, že zelené oční stíny jsou out. A že vlasy se mají umývat. Nebo nedejbože i stříhat. A taky ji nenaučili slušnému chování, ale to je zase jiná pohádka a o té teď Christian nepřemýšlí. Christian se totiž sklání nad spící Wendy s nebezpečným a takřka nedosažitelným úkolem, tedy že jí dá kompletní nový vzhled. Zvedá hřeben a nůžky a opatně jí zastřihuje konečky, barvu na vlasy položenou vedle.
„Co... Co...“
Sakra. Wendy Pepper se začala probouzet.
Takže Christian raději utíkat. Protože naštvat školní šikanérku se nevyplácí. Pravá strana hlavy hotová. Levá vypadá hůř než kdy jindy.