V kůži, která se mi líbí

„Kdybych byla ve tvé kůži, taky bych byla v klidu!“ zaječela na něj.
Pohádali se, strašně.
Spát, zapomenout. Zdály se jí divné, tíživé sny o cizích kůžích…
Po takových večerech se špatně probouzí. Hlava bolí, tělo taky. A ty záda, au. To byl Martinův problém, polykal ibuprofeny jako lentilky.
Zvedla se z postele a podívala se na své ruce. Do háje! Pohled do zrcadla – a je to jasné. Jeho tvář, vlasy, oči. Je v jeho těle! Nevyděsilo ji to tak, jak čekala. Věděla, že je to pouze dočasné. Trest.
Včera si o to koledovali.
Ale teď potřebuje ibuprofen. Nebo dva.